Tohle nebude o motorkách. Už to vlastně vím dlouho. Od chvíle kdy jsem si přetrhla achilovku na aerobiku a Rejdio začal přemýšlet jak do Finska dostat 2 sudy piva a nepřizabít se na motorce. Prostě jedeme autem. Jedeme za partou finů, jedním němcem a překrásnou finskou přírodou, i když ve zmenšeným vydání, ostrovů Aland mezi Švédskem a Finskem, kde je to více o ježdění lodí než o motorkách.

V létě má být v ČR v západní části holčičí motosraz. Silná motivace pro urychlené zahájení sezony, poslední servisní zásahy na motorce a horečnaté plánování jak, kdy v jakém počtu a s kým na tuhle akci jet. Včera jsme si povídali s kamarádkou, která s motorkami teprve začíná a má najeto do 2000 km kolik času zabere ujet 500 km a jak moc velká námaha to je.

Půl roku uběhlo než jsme byly schopny se znovu setkat. Upracované, vystresované skorotřicátnice, před kterými by možná i Bridget Jonesová utekla a zahrabala se 100 metrů pod zem. Není nad to vysmát se rozhihňanému mládí a s flaškou vína v jedné ruce, cigárem v druhé, smykem zadního kola na své motorce směřovat přímou cestou do pekel.